Koncert ke 30. narozeninám skupiny Spolektiv

Jednoho horkého červnového odpoledne roku 1992 jsem se potkal u studentské Menzy na studentských kolejích v českobudějovických Čtyřech dvorech s Martinem Jančurou.

Říká mi: „Potřebovali bychom basáka. Jen tak na dvě hraní. Neměl bys čas?“
A já jsem odpověděl: „Když je to jen na dva koncerty, tak to jo.“

A byly z toho dva roky. Vlastně tři. A do toho vítězství na celostátní Portě, nahrávání CD …a ticho v sobě, vystoupení v živém vysílání Rozhlasu, vystoupení na Dvoraně časopisu Folk a Country, a spousta dalších akcí, které si těď už všechny ani nedokáži vybavit. Ježdění po republice sem a tam, koncert za koncertem… prostě česky řečeno, tak to dopadne, když řeknete ano, na dva koncerty.
To jsou paradoxy, co?

Dokonce si pamatuji, kdy Spolektiv vznikl. Řekl mi to Jarda Hnízdil na schodech pedagogické fakulty. Tam jsme totiž všichni studovali. Já Češtinu a výtvarku, oni „národku“. Tehdy jsem se hlavně divil tomu názvu. A vůbec mně nenapadlo, že bych tam někdy hrál. No, nakonec hrál. I když jsem vlastně původně vůbec nechtěl.
To jsou paradoxy, co?

Víceméně jsem na to kývnul hlavně kvůli tomu, že už ve Spolektivu hrál Tonda Vidlák, kterého považuji za hudebního génia a s nímž už jsem před tím hrál ve dvou projektech (jeden z nich na fotce vpravo Vratká poloha band).

Tonda pro mě byl zárukou, že alespoň s jedním člověkem si tam budu moci něco říct. Protože ostatní jsem zprvu vlastně ani moc neznal. Tonda se mnou hrál pak ještě v Rádiu, což byla má následující kapela. Takže jsme spolu hráli v podstatě skoro ve všech kapelách, co jsem kdy byl.

Nyní se sjíždíme zase na zkoušky. Já místo houslisty Lukáše Holce vyzvedávám jeho dceru Alžbětu, která jej zaskakuje.
To není paradox, to je vlastně logická linka života několika spolužáků, kteří kdysi začali blbnout s muzikou a nějak jim to vydrželo do pokročilejšího věku.

Tak nezapomeňte, Spolektiv a hosté slaví 30 let od založení v Divadle u kapličky 20. dubna 2018. Opět si po letech zahraju pár písniček na baskytaru. Shodou okolností na tu samou, jako před více než dvaceti roky.

Předskokanem bude Stan da Kahuda, se kterým jsme jako jediní jihočeši, získali první místo v celostátní Portě 1994. Ona za písničkáře, my za kapely.