Muzikantský svátek, koncert Chrise Normana

Nadělili jsme si radost a dostalo se nám jí vrchovatě zpátky. Vyjeli jsme z toho našeho Půlnočního království za hranice zazpívat si a užít Chrise Normana jeho kapelu. Jestli jsem někdy v dětství vzal do ruky poprvé kytaru a učil se první akordy, tak to bylo právě na popud Smokie a Chrise.

Pokud vyrůstáte na písničkách spojených s nějakým konkrétním hlasem a člověkem, pak setkání s ním je vždycky svátek. A byl to vrchol profesionálity a radosti. Jinak jeho koncert v Linci neumím popsat.

A co se zpětně vrácené radosti týče, pak nám dvěma, mě a Hance, zatleskal celý sál Brucknerhausu právě na pokyn Chrise Normana.

To bylo tak:
Asi při šesté písničce (Sun is rising ) jsme se neudrželi, vyletěli z polstrovaných sedaček do uličky a tančili, až nás jedna starší uvaděčka zaháněla zpátky na náš plac. Lidi po nás koukali trochu nevěřícně, trochu obdivně. A pak to začalo.

Po písničce řekl Norman, že to bylo very lovely, jak tam tančili ti dva a kde jsme? Tak jsme zvedli ruce, nechal nám celý sál zatleskat a řekl, že kdo chce tančit, tak a tančí a lidi vletěli pod pódium a celý Brucknerhaus tančil ještě dvě hodiny. Hrál dvě a půl hodiny naplno jako o život, jednu hezčí písničku než druhou. (A uvaděčka? Stála v koutě a nevěřícně hleděla jak lidi nadšeně křepčí.)
Tady je video, které jsem netočil já, ale Hans Peter Lechner. Je to finále koncertu v Brucknerhausu a pokud ho zkouknete až do konce, neprohloupíte.

Proklik na další Lechnerova videa je tady:
https://m.youtube.com/watch?v=_x90WjvvHNw

A tady je alespoň pár fotek ode mě.







A tady je naše oblíbená Sun is rising